Bible se skládá ze dvou částí: STARÉHO a NOVÉHO ZÁKONA, což jsou názvy, které se používají od konce 2. století po Kristu a znamenají "ODKAZ" či "ZÁKON", tedy smlouvu mezi Bohem a jeho lidem. STARÝ ZÁKON je odrazem náboženské paměti lidu Izraele. Odhalení a zjevení, která Hospodin učinil svým vyvoleným, se po dlouhou dobu předávala ústně z generace na generaci, až byla nakonec zachycena písemně. NOVÝ ZÁKON líčí příchod Mesiáše a dílo Ježíše Krista od počátku až po jeho smrt a vzkříšení. Apoštolové a učedníci to zachytili písemně, čímž vznikla "EVANGELIA". "SKUTKY SVATÝCH APOŠTOLŮ", sepsané lékařem svatým Lukášem, pak líčí počátky křesťanského hnutí až po Pavla, který původně byl horlivým zastáncem doktrín písem a farizeů a ze kterého se z milosti Boží stal jeden z nejvěrnějších Ježíšových následovníků.