Za Cimrmanova života byla provedena pokud víme, pouze jednou, a to v r. 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra se zdála tehdejším divákům cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká, takže zcela propadla. Při vzpomínkovém projevu nad hrobem Ladislava Stroupežnického Cimrman řekl: "Moje dramata, Mistře, setkávají se s ještě hlubším nepochopením než vaši Naši furianti. Já však věřím, že náš národ si nakonec jako vždycky dá říci a oba nás pochopí". Jeho slova se naplnila až naší premiérou v roce 1967 na jevišti Malostranské besedy. Má adaptace posunula hru do současnosti, jinak jsem nedělal podstatnějších změn, až na dva případy: místo "bouchnu" dávám výstižnější "praštím" a místo Žílova zvolání "Chlapci, táhněte zase po svých" dávám výmluvnější "Chlapci, mám z vás radost". Zdeněk Svěrák.