Na začátku bylo Sibylino proroctví, které vnuklo římskému vládci Claudiovi myšlenku vyprávět svůj příběh. Kulhavý, koktající a nahluchlý mladík po léta záměrně zveličoval své tělesné nedostatky, předstíral hlupáka a díky tomu všemi odstrkovaný a opovrhovaný neuvázl v záludné síti vzájemných vztahů římské nobility, nestal se obětí intrik své kruté babičky Livie a přežil krutou vládu strýce Tiberia i šíleného synovce Caliguly. Až ho nakonec osud vyvedl z ústraní a v roce 41 n. l. byl prohlášen císařem. Vládcem se ovšem stal z donucení a proti svému republikánskému přesvědčení. V rámci dobového pojetí spravedlnosti se snažil panovat moudře a spravedlivě a leccos se mu i podařilo. Jeho bystrost a důvtip se osvědčily ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Daleko méně se však Claudiovi dařilo v osobním životě. Nakonec ho totiž zradili i ti, kterým věřil nejvíce...