Dohoda je hotova, Wang Yu navrací dceru do rukou soudce a slibuje splnění požadavků petice třem únoscům. Soudce však svému slovu nedostojí. A tak ctižádostivé trojici nezbývá nic jiného než se postarat o jeho napravení… Před více než 1500 lety vydal císař staré Číny nařízení, aby byly přeloženy zralé vědomosti indického budhizmu i do řeči jeho lidu. Mnichům, kteří tak činili, císař daroval 700 kilometrů od Pekingu kus krajiny, horu Songshan s přilehlými pozemky, aby tam založili klášter a působil. Mniši klášter pojemnovali Shaolin. Znamenalo to: Malý les. Uznávaný mnich Tamo, jenž s učením z Indie do Číny přišel, po celých deset roků meditoval v jeskyni nad klášterem Shaolin. A snažil se přizpůsobit učení každodenním potřebám života kláštera, jenž se ocitnul v oblasti, napadané často vojsky nepřátel. Mniši v klášteře Shaolin se tak zakrátko učili nejen očistě svého ducha, cvičením mysli, ale také cvičením svých těl. V přísné řeholní disciplíně, za vytrvalého tréninku psychiky i fyzické přípravy, se tak vyvíjelo cvičení, které sloužilo k obraně kláštera, pak i země, a dostalo název kung fu. Učení mnicha Tama i po jeho smrti zavazovalo mnichy kláštera Shaolin, a zavazuje je podnes, aby používali jejich bojovou techniku výlučně k obraně, nikdy ne k napadání a agresi. Měli být kdykoliv připraveni k obraně své říše a zůstávat v klášteře, plnit své poslání a sloužit budhovi. Stovky let stál centrální chrám Shaolinu v centru spirituálního života Číny. Někteří z císařů se ale obávali rostoucí síly kláštera a tak se jim podařilo lstí mnichy vyhnat, chrám spálit. Patrně netušili, že vědomosti těchto mnichů ze Shaolinu a jejich žáků, které začali učit i všude tam, kam za nimi po světě došli, si najdou útočiště i mimo starobylý klášter. Tak se kung fu, šaolinské umění, stalo dnes uznávanou matkou všech bojových umění světa