Zároveň uvádějí diváka do paradoxů podivného světa československé normalizace. V roce 1974 sháněl dramatik Václav Havel razítko do občanky, aby ho Husákovo StB nemohlo obvinit z příživnictví. Jeho hry se nesměly od začátku normalizace uvádět a člověk bez prokazatelného zdroje příjmů riskoval vězení. Havel to nakonec vyřešil tím, že si našel zaměstnání jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru. Bylo mu osmatřicet let a téměř rok tam ve sklepě válel sudy piva značky Krakonoš. Bral za to 1700 korun měsíčně, ovšem větší odměnou mu byly nové zkušenosti a jiný způsob psaní, na který tam přišel. Film ukazuje prostředí v pivovaru i spolupracovníky, kteří Václava Havla k napsání Audience inspirovali. Popisuje i okolnosti slavného undergroundového záznamu hry a to, jak její existence rezonovala v tehdejším mediálním světě – například Jiřina Bohdalová se ubránila tlaku, aby Havla denuncovala v televizi tím, že si od lékařky kamarádky nechala naříznout spodní ret, aby jí opuchla tvář… Dokument také uvádí podstatnou část Audience ve formě archivní koláže sestřihané z fotografií a zvukových i obrazových nahrávek z jejích nejrůznějších představení po celém světě.